Přeskočit na hlavní obsah

O pravdě, morálce a spravedlnosti

 



Dnes je mi opravdu smutno. Obvykle to řeším tak, že se vykníkám na ramínko nejlepší kamarádce. Ta ovšem zrovinka dnes žení syna, tak to prostě nejde. Kamarádovi jsem si zanadávala, ale moc to nepomohlo, spíš mě to tak nějak přemohlo. Cítím se v tom všem nějaká ztracená. Čekám toho totiž od lidí příliš. Že mě pochopí nebo se o to budou aspoň snažit, že mi budou naslouchat, že mi možná i pomůžou - ne nutně mě osobně , ale spravedlnosti, teda tomu, co já pod pojmem spravedlnost chápu. A v tom to právě je. Každý si pod tím pojmem evidentně představujeme něco jiného. A co teprve ty dvě mrchy - pravda a morálka.

 To, co mne dnes tak zdrblo, byl rozhovor s jedním člověkem, kterého jsem považovala za ostrůvek pravdy a morálky v marastu tristní sebranky. Ukázalo se, že nechápe, co já považuji za morální, a dokonce se mi zdálo, že to ani pochopit nechce. Hlavně tedy to, že říkat za každou cenu pravdu nemusí být vždy morální. No, ale kdo jsem já, abych to soudila. Každý přece máme svou morálku, své standardy, podle kterých soudíme jednání druhých i to své. A hlavně, pravda je ošemetná záležitost. Co je pravda pro jednoho, to může být pro druhého naprostá lež, často záleží na úhlu pohledu a taky bohužel na tom, jak se nám to zrovna hodí. Upřímně si myslím, že občas lžeme všichni, a to i vědomě. Podle mě ale záleží na tom, jak ta naše pravda nebo i lež ublíží někomu druhému, hlavně potom těm, kteří nás považují za přátele.

 Čeho se má ale člověk chytit, když je to tak neuchopitelné? Asi snad jen Ježíšova příkazu: "Čiňte druhým tak, jak chcete, aby oni činili vám...". Pán, o kterém píši, podesal čestné prohlášení, které použili jeho nadřízení, aby mohli snadno vyhodit z práce jeho kolegu - kamaráda. Věděl, že to bude použito jako důkaz proti němu. Věděl, že kamarád je dobrý zaměstnanec a nezaslouží si, aby se s ním takto jednalo. Přesto podepsal. Byla to totiž podle něj pravda. Vůbec si nepřipustil možnost, že by mohl odmítnout. Svou pravdu postavil nad svou morálku, respektive pro něj to bylo morální, protože to bylo - podle něj - pravdivé. Paradoxní je, že v minulosti - a nemusíme nutně hledět do minulosti daleko - se někteří lidé nechali mučit  právě proto, aby tu pravdu neřekli. Bylo pro ně totiž morálně nepřijatelné, že by tím vystavili své bližní utrpení, ikdyž by si bývali sami zachránili život. Skutečně nechci být patetická a srovnávat nesrovnatelné. Jenom bych moc chtěla , aby lidé měli odvahu připustit si, že ne vše, co činí, je za každých okolností morální. A také, že to nemusí s tím, co je nebo není pravda, úplně souviset.

Vyhodnotila jsem si to nakonec tak, že tento pán nemůže pochopit to, co jsem se mu tak vehementně a zarputile snažila vysvětlit. Nemůže, protože nechce. Nechce, protože by musel připustit morální pochybení hlavně sám před sebou. A to je zatraceně nepříjemné a chce to velkou odvahu. Pohodlnější je, odvádět debatu jinam, cítit se dotčen domnělou urážkou, předstírat sám před sebou, že ten druhý, který se mnou nesouhlasí, je nepřítel. Přece tam musí nějak přežít. A člověk se dlouhodobě přetvařovat nemůže. Buď se přizpůsobí, a to i vnitřně, nebo si zadělá na problém. Můžu si tedy myslet o morálce někoho  své, ale ve finále to celé visí na odvaze, a té prostě někomu dáno je a někomu není.

 Jak já hodnotím morálku druhých, je ale přeci lhostejné, záleží spíše na tom, co si z toho vezmu pro sebe. Každopádně nepřestávám překvapovat sama sebe tím, kolik energie opakovaně vkládám do přesvědčování druhých o své pravdě. Jsem dost stará na to, abych věděla, že je to cíl nedosažitelný. A hlavně je to taky totální ztráta času a ještě ke všemu jsem z toho otrávená. Kdo si bude chtít myslet, že jsem blbá kráva, bude si to myslet, ať udělám, co udělám. Nakonec, co si o mě kdo myslí, ze mě nedělá ani lepšího ani horšího člověka - to nemám ze své hlavy, to mi kdysi řekla jedna moudrá kamarádka. A stejně to platí i naopak. Co si myslím o druhých já, nic nemění na tom, jací jsou to lidé. Zda pravdiví nebo morální, nebo dokonce oboje. Jde asi nakonec hlavně o to, jestli můžeme žít v pokoji sami se sebou. A už mnohokrát jsem se mohla přesvědčit o tom, že pravda - hlavně ta nepříjemná, kterou člověk přizná sám před sebou, ho nakonec osvobodí.

 

A proto přeji vám všem mír v duši!

 

Blbá Kráva :o)



Komentáře

Anonymní píše…
https://ulozto.live/watch/q9XGH_7Ear

Populární příspěvky z tohoto blogu

FARMA ZVÍŘAT aneb Jsme si všichni rovni, ale někteří jsou rovnější - Aktualizace

     OSOBY A OBSAZENÍ Slepice - Vedoucí útulku - od bývalých zaměstnanců zvaná jako " čiré zlo", "zrůda", " psychopat" apod. Moc ráda manipuluje lidi, hraje si na  chudinku, evid. to s muži velmi dobře umí, vyhrožuje konexemi na PČR a MP, kontakty Tam opravdu má (s kriminalisty jezdí na lovy). Lže jako když tiskne a štve lidi proti sobě. Ke zvířatům nemá žádný vztah, resp. je nesnáší. Množí berňáky, surikaty a jiné, samozřejmě pouze pro zisk. Vlastní pohřební službu, takže ke smrti má specifický vztah.    Kohoutek -  Zástupce vedoucí - čirý oportunista, který je rád, že  bere velmi solidní plat s příplatkem za vedení,  ale odpovědnost nechce mít žádnou. Nemusí  fakticky nic dělat, jen vysedává na lavičce a hulí jednu za druhou. Taky si rád něco z  útulku odveze. Je si jistý svou pozicí,  protože Slepici dohodil místo on a zasadil se o vyhození bývalé vedoucí, která po něm chtěla , aby něco dělal. Na pokyn Slepice udělá i špinavou práci, i když jemu j

O tom, jak zase jednou pravda a láska nezvítězila na lží a nenávistí

  Tak dnes to bude jenom o tom jednom - našem hrdinovi cti a pravdy - Vašíkovi Pašíkovi. Extra výkon, který předvedl u soudního jednání v pozici svědka, by mu mohl závidět i lecjaký šmejd. Po předposledním setkání jsem si tedy o Vašíkovi a jeho morálce mohla myslet leccos, přesto jsem z nějakého prapodivného důvodu věřila, že řekne a dosvědčí to, co slíbil, že řekne a dosvědčí. Nikdy jsem ho do ničeho nenutila, nic jsem od něj nechtěla. Jen, aby potvrdil, co byla pravda. A ejhle! U soudu Vašík v některých případech ztratil paměť, v některých si zase pamatoval až moc dobře --- a hlavně neuvěřitelně. Kdyby se mnou vážený pan soudce tzv. nevytřel podlahu a dovolil mi klást svědkovi připravené otázky, jistě by se bývalo prokázalo, jak to s oním "čestným" prohlášením Vašíka Pašíka je. Při našem posledním osobním rozhovoru se několikát, resp. opakovaně Vašík rozčiloval, že jsem ho svými články de facto zahrnula do "party blbečků". Byl to evidentně jen únikový manévr, ab

Případ fenky Vendy aneb Jak to jednou nakonec dobře dopadlo

  Z výpovědi bývalé zaměstnankyně útulku: „Dne 4. 5. 2022 byla v městském útulku zaevidována fenka bernského salašnického psa, která byla údajně uvázána na Hradečnici a opuštěna svým majitelem. Ve skutečnosti se jednalo o fenku vedoucí útulku H., která obchoduje se štěňaty bernského salašnického psa a množí i jiná zvířata, a feny se rozhodla zbavit, protože již po několikáté nezabřezla. O tomto svém úmyslu hovořila otevřeně již několik dní předem před svými zaměstnanci a zřejmě i před některými členy MP a smluvním veterinářem.  Netajila se ani s tím, že pokud ji někdo do týdne neadoptuje, nechá ji utratit. Fenka byla tedy do útulku přijata, následoval příjezd hlídky MP, která sepsala protokol o nálezu. Fence bylo přiřazeno evidenční číslo 58, dostala jméno Agi (původní jméno bylo Vendy), odhadovaný věk byl uveden 3-4 roky (fenka byla pětiletá). S veterinářem bylo domluveno čipování a očkování. Nabídka k adopci byla umístěna na webové stránky útulku. Dne 15. 5. 2022 byla Agi předána nov