Osobní zkušenost

 

Chtěla bych s Vámi sdílet můj příběh. Před několika měsíci jsem byla oslovena členy občanské skupiny Kočky v Hradci , zdali bych jim nepomohla identifikovat fenku Bernského salašnického psa.

Tady začíná můj příběh.

Od majitele fenky jsem se dozvěděla, že ji adoptoval z hradeckého útulku, jako odloženého psa, který neměl čip .Informovali ho, že čip byl pejskovi implantován v útulku a na něj mu byl vystaven identifikační průkaz.

Fenku Vendy jsme ztotožnili s přivolaným nezávislým veterinárním lékařem za pomoci čtečky čipů. K jeho i mému velkému údivu číslo jejího naměřeného čipu bylo totožné  s číslem čipu, které implantoval náš veterinární lékař štěněti, které jsem sama odchovala spolu s devíti dalšími před pěti lety.

Rodiče štěňátek byli mí psi, oba s PP, zdraví a krásní.  Neplánovala jsem jejich spojení. Když k tomu došlo souhrou náhod, rozhodla jsem se, že vychovám štěňátka s láskou  a péčí a najdu jim milující nové domovy. Věřte, že to bylo 9 týdnů velké práce, ale také velké radosti a to vše desetkrát. Porod, návštěvy veterináře, udržování čistoty, pravidelné vážení, dokrmování, krmení, čipování a mazlení , mazlení a mazlení.  Vše se povedlo, potomci mých pejsků byli zdraví, krásní, veselí. Výběru nových majitelů jsem věnovala speciální pozornost, chtěla jsem znát rodiny, kam mé štěňátka pošlu.

Fenečku s čipem shodným jako je čip výše uvedené adoptované fenky Vendy si  odebrala paní Horáková do Praskačky. Tato paní je totožná s nynější vedoucí hradeckého útulku. „Fenečka se jí nehodila na množení, proto ji sama umístila do útulku“, sdělili mi svědci.

Fenka měla štěstí, našel se pro ni nový majitel. Je milována a zbožňuje svého nového pána. Tady končí část příběhu, ta šťastnější.

Podivné předání psa do útulku, zatajení pravé identity psa, lež o čipování a další s tím související otázky ve mně vzbudili zájem začít se ptát, hledat odpovědi.

Kontaktovala jsem postupně nejrůznější lidi a skupiny ochránců zvířat, kteří měli či ještě stále mají vztah k útulku spadajícímu pod Technické Služby v Hradci Králové. Nebylo jednoduché je najít a přesvědčit, aby zavzpomínali na své zkušenosti nejen s útulkem, ale také s jeho zřizovatelem a dalšími kompetentními kontrolními institucemi. Samozřejmě se našli i tací, kteří se odmítli bavit. Dovolím si však tvrdit, že ti, a byla jich většina, kteří byli ochotni poskytnout svědectví a materiály, vypovídali velmi podobně.  Jejich tvrzení se navzájem podporovala a dala mi možnost získat názor na poměry v útulku.

Hradecký útulek je uzavřený objekt. Je zde  zamezen přístup a nezávislá kontrola veřejnosti.

Městský útulek je organizace, kterou platíme z našich daní.

Skutečnosti, které kontaktovaní lidé zmiňovali,  se dají shrnout do těchto bodů:

Současná vedoucí : nikdo nebyl informován, jak probíhalo výběrové řízení na místo vedoucí útulku popř. jestli vůbec bylo. Jako velmi zvláštní zmiňovali i odchod předešlé paní vedoucí. To samozřejmě vyvolává pochybnost, jak a zda byl vybrán „ ten nejlepší člověk“. Její chování svědci popisují jako velmi nevybíravé vůči podřízeným.  Pokud podřízení upozornili na nedostatky nebo nesrovnalosti v péči o zvířata nebo hospodaření v útulku, byli paní vedoucí postupně „odstaveni“ a následně „odejiti“. S nadřízenými a kontrolními orgány naopak udržuje velmi nadstandardní vztahy. Alespoň tak to před podřízenými prezentovala. Nikdy se netajila, že má „množírny“ zvířat :psů, koček……a například také surikat. Tuto „činnost“ doporučovala i dalším lidem.  Také se nikdy netajila, ba naopak, svými kontakty na kriminální policii v HK a používala to jako způsob zastrašení svých podřízených.  Všichni svědci se shodli na „nadstandardních pracovních podmínkách“, které vedoucí má. Jen namátkou jmenuji: pozdní příchody, možnost kdykoliv během pracovní doby odcházet a vyřizovat si osobní záležitosti, které byly a  jsou někdy kryty „dlouhými pracovními obědy na vedení“ . Pokládám si otázku, zda lze kvalitně vykonávat funkci vedoucí útulku a zároveň úspěšně podnikat?

Kvalita péče o zvířata : svědci se shodli, že jim vedoucí opakovaně zakazovala starat se o zvířata, přestože to byla jejich hlavní pracovní náplň. Zakazovala je krmit nebo jim vydávala nekvalitní krmivo. Bylo jim zakazováno uklízet. Deky a hračky byly do kotců instalovány pouze v dobách kontrol nebo ve dnech otevřených dveří v útulku. Vedoucí útulku se nikdy netajila negativním vztahem k nalezeným  kočkám a psům. Výjimky nastaly, pokud bylo zvíře vhodné k množení. Zde opět všichni poukazovali na velmi podezřelé nesrovnalosti  v evidenci zvířat.

Kvalita veterinární péče : Veterinární péče byla prováděna prostřednictvím smluvního veterinárního lékaře, resp. jeho podřízenou . Vedoucí se netajila tím, že je to její kamarád. O veterinární lékařce, která fyzicky navštěvovala útulek, se vedoucí veřejně vyjadřovala dehonestujícím způsobem a v podstatě řídila ji i veterinární péči  v útulku. Svědci zmiňují, že přístup do ordinace měli všichni. Zmiňovali především nepořádek v evidenci, nezabezpečené léky a nestandartní způsoby léčby, které vykonávala vedoucí útulku. Opravdu má paní vedoucí adekvátní vzdělání, které ji opravňuje léčit zvířata?

Hospodaření útulku : svědci zmiňují výměnu kotle manželem vedoucí útulku a odvoz starého kotle do bydliště paní vedoucí, což není nic divného a určitě je možné zkontrolovat tuto transakci  a provedené výběrové řízení na TS. Co je ale méně pochopitelné, je svědectví o zmizení uhlí, náhradních dílů ke starému kotli. Svědci zmiňovali mizení krmiva, které bylo darováno útulku dárci ve dnech otevřených dveří, neobvyklou spotřebu čistících prostředků atd.  Informace, že útulek koupil novou pračku a sušičku by byla vcelku nezajímavá, pokud by nezazněly svědectví, že si vedoucí útulku v pracovní době pravidelně pere své osobní prádlo. Pravidelně a velké množství. Neobvyklý zaměstnanecký benefit.

Komunikace s veřejností : útulek neinformuje veřejnost vůbec nebo s velkým zpožděním o nových přírůstcích. Možná to souvisí  se stále „zmiňovaným“ nepořádkem v evidenci zvířat, který je standardně kamuflován a „napravován“ před nahlášenými kontrolami. Dny otevřených dveří slouží k „nabrání“ obrovského množství krmiva, které ovšem není řádně evidováno a podporuje tvrzení o jeho krádežích. Doby venčení jsou omezovány , jeho pravidla ztěžovány tak, aby bylo velmi těžké  ho provádět cizími „neprověřenými“ osobami. Edukační programy pro veřejnost a školy neexistují. Nemá patřit vzdělávání veřejnosti k prioritám institucí placených z veřejných peněz?

Kontroly nadřízených orgánů : tady mi dovolte, abych kladla otázky:

Kdo řídí útulek spadající pod TS Hradec Králové?

Kdo  a jak z vedení TS a magistrátu sleduje a kontroluje hospodaření a aktivity útulku?

Kdo  a jak z vedení TS a magistrátu prověřuje informace a upozornění, které poukazují na nestandardní skutečnosti? A kolik takových podnětů bylo?

Kdo informuje veřejnost o dění a hospodaření útulku?

Koho zajímá, proč zaměstnanci útulku odcházejí hledat jinou práci?

Proč kompetentní orgány, např. KVS, ohlašují své návštěvy předem a kontroly se řeší jen naoko s předem napsaným protokolem (samozřejmě bez závad)?

A pokud dojde k řádné kontrole, proč není protokol  vydán a  zaměstnanci KVS jsou zastrašováni?

Toto je jen několik otázek z mnoha, které si kladu.

Dospěla jsem k přesvědčení, že se správa útulku úplně vymkla kontrole nadřízených a kompetentních orgánů.

Když jsem tyto skutečnosti probírala se svým kamarádem a chtěla znát jeho názor, hluboce se zamyslel a pak řekl:

„ Je to hrůza, to je snad lepší o tom ani nevědět.“

Já odpovídám, bez hlubokého zamyšlení:

“Ale pokud to víš, tak musíš udělat vše pro nápravu věci, chceš-li zůstat člověkem!“