Otevření
Městský útulek pro opuštěná zvířata u Lesního hřbitova provozovaný Technickými službami Hradec Králové byl otevřen v roce 2008. Nahradil tak útulek v prostorách bývalé veterinární nemocnice ve Věkoších, který byl v provozu od roku 1992 a jehož kapacitní možnosti přestaly vyhovovat. V novém zařízení pro opuštěná zvířata bylo zázemí pro 70 zvířat, z toho 8 míst pro zvířata v karanténě. Vedením tohoto útulku byl tehdy pověřen jistý pan Horáček, který byl po krátké době nahrazen paní Lenkou Lacinovou. Ta pracovala v této funkci cca do roku 2018, kdy byla vyměněna za Andreu Horákovou – okolnosti viz. níže.
Provoz do roku 2014 – kočky na ulici, Kočičí naděje
Útulek ve svých počátcích pracoval podle očekávání a podle toho, k čemu se doposud zavazuje na svých webovkách, a sice k zajištění nejnutnějších životních potřeb pro nalezené psy a kočky, k poskytnutí základní veterinární péče těmto zvířatům a následně k nabídce k adopci. Kastrační program pro toulavé kočky také dobře fungoval ve spolupráci s MVDr. Bartošem z veterinární kliniky Zoovet. Cca po dvou letech však útulek přestal přijímat kočky – Ing. Jeřábek, náměstek ředitele TS, do jehož gesce útulek pro zvířata spadá, tehdy prohlásil, že „pro dočasné umístění koček v útulku nejsou podmínky“ – a stávající kočičí osazenstvo zmizelo neznámo kam. Jeho část se podařilo zachránit Mgr. Smejkalové z o.s. Kočičí naděje. Spekulovalo se o tom, že v útulku dojde ke stavebním úpravám z důvodu nedostatku karanténních prostor. K úpravám sice došlo, ale v tom smyslu, že tam byl otevřen psí hotel s placenými službami. Několik let se o kočky v nouzi nikdo nestaral s výjimkou Kočičí naděje Mgr. Smejkalové, která jich měla ve svém depozitu průměrně 60-80, přestože je průběžně umísťovala do nových domovů (podle předávacích protokolů cca 200 ročně). V letech 2012 a 2013 vozila městská policie zraněné a bezprizorní kočky rovnou do Kočičí naděje. Smlouva uzavřená s Ing. Jeřábkem v roce 2014 zajišťovala paní Smejkalové alespoň příspěvek na veterinární ošetření zvířat, všechny ostatní každodenní náklady však hradila z vlastní kapsy. Smlouva platila až do otevření depozita na letišti.
Depozitum na letišti
Z iniciativy Mgr. Smejkalové se v roce 2014 konala schůzka s představiteli města, jejímž výsledkem bylo otevření kočičího depozita na letišti v roce 2015. Předcházely ovšem nákladné stavební úpravy – nerezové vany a dřezy, speciální klece… odhadem v řádu statisíců korun. Technické služby zaměstnaly jako provozní paní Zdeňku Červinkovou a později paní Terezu Řezníkovou – díky jim přibližně tři roky depozitum funguje ideálně – přijímá, léčí, opečovává, umísťuje. Milovníci zvířat nadšeni, dokonce i Technické služby se stylizují do podoby milovníků zvířat, média jsou plná oslavných zpráv – „Toulavé kočky dostávají druhou šanci„, „Pro toulavé kočky mají v HK speciální útulek, zvířata z něj vrací zpátky do přírody“ – zkrátka zdálo se, že se situace konečně obrátila k lepšímu. Znovu se rozjel kastrační program. Ing. Jeřábek nechal vykastrovat 11 koček na Benešově třídě, kde se v tomto období kočky přemnožily – bylo jich tam asi 20, zbytek odchytili a nechali kastrovat dobrovolníci na vlastní náklady. (V odchytu městské policii tehdy pomáhala paní Štěpánka Rejchrtová, bez její pomoci by to školení strážníci nezvládli.) Přesto to byl jistě ze strany TS vstřícný krok – kočky jsou na náklady města vykastrovány a vráceny na místo odchytu, neboť v útulku byly omezené kapacity a venkovní plaché kočky jsou prakticky neumístitelné – zcela pozitivní krok by to byl, kdyby ovšem ve stejné době nedal Ing. Jeřábek pokyn k likvidaci krmných míst a vyházení termoboxů (před nástupem mrazů). Na webu města byla v té době reportáž sestříhaná ze tří nebo čtyř těchto válečných výprav městské policie proti venkovním kočkám. Po kritických ohlasech veřejnosti však byla tato reportáž stažena.
2018–20 – období mlčení a mlžení
V roce 2018 shodou okolností obě zmíněné dámy – Zdeňka Červinková a Tereza Řezníková – z depozita odcházejí na mateřskou dovolenou a je tam přijata jako brigádnice majitelka pohřební služby Andrea Horáková, která je krátce nato povýšena na vedoucí útulku – paní Lacinová byla odejita ze dne na den. Depozitum na letišti je v tichosti zrušeno, ale veřejnost nic netuší a je nadále uváděna v omyl, když ještě v roce 2020 (!!!) je v hradeckém periodiku Radnice a Hradečák uváděna nabídka koček z depozita na letišti.
O zrušení depozita se náhodou od příslušníků MP dovídá paní Štěpánka Rejchrtová, neúnavná bojovnice za práva hradeckých koček, domlouvá si schůzku s novým ředitelem TS Ing. Pospíšilem a Ing. Jeřábkem (podmínkou této schůzky byl požadavek, aby na ni přišla sama
) – na této schůzce se ředitel TS chlubí, že zrušení depozita nařídil on, protože jeho provoz představuje zbytečné finanční náklady. Oficiálně však žádné stanovisko TS nevydaly. Množí se případy, kdy byla Městská policie volána k odchytu koček a koťat, které však do útulku ani k veterináři nikdy nedorazily. (Tato situace trvá bohužel dosud – možno doložit.) Na nátlak veřejnosti – po sérii stížností a dotazů adresovaných technickým službám, útulku na Hradečnici i magistrátu – vydávají TS v září 2020 zpětně toto prohlášení (prostřednictvím magistrátu nebo JUDr. Pourové, bývalé náměstkyně primátora pro správu majetku města; na konkrétní dotazy adresované přímo jim TS neodpovídají):
„Z kočičího depozita na letišti je v současné době vybudováno provizorní záchytné zařízení pro lidi bez domova, kterým by případně hrozila karanténa.“ (Na opakovaný dotaz, kam zmizelo všechno nákladné vybavení, odpověděla později – 5. 10. 2020 – JUDr. Pourová, že klece byly demontovány a uloženy. Bude jistě zajímavé toto prověřit.)
„Od roku 2019 jsou kočky umísťovány do Útulku pro opuštěná zvířata v Malšovicích. V roce 2019 prošlo útulkem 114 koček a v letošním roce 47 koček.“ (Tyto kočky se však na webu útulku nikdy neobjevily!)
Technické služby spolu s útulkem teď razí novou filozofii. Paní Horáková pouští do médií jedno nekompetentní prohlášení za druhým – např. kočky pomoc nepotřebují, dokáží se o sebe postarat samy, pak zase lidé volají strážníky k toulavým kočkám zbytečně, protože kočky mají někde svého pána, který je rozčarovaný, když mu kočku odvezou do útulku… (např. Radnice 25. 9. 2019)
Nová vedoucí autoritativně upevňuje svou pozici. Nepohodlní zaměstnanci jsou propuštěni. Horáková beztrestně porušuje řád útulku na všech frontách – při přijímání zvířat, při péči o ně, při jejich léčení, při vydávání zvířat do adopce. Odmítá spolupracovat se smluvní veterinou (Veterinární klinika Tichá ulice, dříve Gayerova kasárna), nedodržuje léčebné postupy, naopak do nich negativně zasahuje, požaduje eutanázie zvířat v neodůvodněných případech – možno doložit. Těžko pochopitelné – přestože nemá odpovídající vzdělání, zkušenosti ani vztah ke zvířatům, má zřejmě pro svého zaměstnavatele cenu – šetří peníze. Paní Horákové se podařilo zásadně snížit množství umístěných zvířat. Kočky se na webu útulku objevují zcela výjimečně – vždy jako reakce na nátlak veřejnosti. Počet psů se podle webu útulku pohybuje od 5 do 10 – s výjimkou psů zabavených z nelegálních chovů. Např. na podzim roku 2020 je do útulku na pokyn KVS dopraveno přes 70 psů z odhalené množírny. Péče jistě náročná, naštěstí byl o adopce ze strany veřejnosti obrovský zájem. Umísťování psů do adopce však proběhlo polotajně, bez komunikace s veřejností, pouze na základě několikaminutového pohovoru, žádná výběrová řízení, která město slibovalo, ani respektování doporučení JUDr. Jiřího Pospíšila, který se o tento problém velmi zajímal. Veřejnost není seznámena s průběhem ani s výsledkem adopcí ani s osudem štěňat narozených již v útulku. (Mezi zabavenými zvířaty bylo údajně 13 březích fen.) Několik týdnů, možná měsíců po umístění psů z množírny odpovídá pracovnice magistrátu, že adopce stále probíhají (možno doložit).
Stížnosti na práci a vedení útulku se množí. Končí období mlčení, mlžení však nadále přetrvává.
Hledání řešení
Přes rostoucí nespokojenost a hromadící se stížnosti se řediteli TS stále daří zametat problémy pod koberec. Zajímavé jsou například trefné dotazy bývalého pirátského zastupitele Aleše Dohnala na problematickou činnost útulku a městské policie. Vyhýbavé a alibistické odpovědi pana ředitele možno doložit (písemné dotazy – listopad 2020, písemné odpovědi – prosinec 2020).
Své postoje se Ing. Pospíšil snažil vysvětlit a obhájit také na Komisi životního prostředí v únoru 2021, kam byl pozván jejím předsedou Ing. Adamem Zárubou, kterému také není problematická činnost útulku lhostejná. Pospíšilova tvrzení typu „útulek není sociální ústav“ možno doložit. Pokračování tohoto tématu se mělo probírat na březnové Komisi ŽP, na kterou byl pozván i ředitel MP. Tato komise se však z důvodu covidové epidemie nekonala.
Zdá se, že spolupráce městského útulku, technických služeb a městské policie probíhá v začarovaném kruhu a je zaštítěna osobou exnáměstkyně Věry Pourové. Ta hájí útulek o 106 – na předem avizované kontrole prý nabyla dojmu, že je vše v pořádku. Navíc má pocit, že Hradec se o opuštěná zvířata stará nadstandardně, protože naprostá většina měst a obcí prý žádný útulek nemá. (Pozn. – celkem je v ČR cca 300 útulků, některá větší města jich mají několik.) Písemnou komunikaci z podzimu 2020 možno doložit.
Písemná stížnost na útulek adresovaná Krajské veterinární správě z prosince 2020 zůstává dlouho bez odpovědi. Upozorňuje se v ní na závažná pochybení ve správě, administrativě a především v poskytování veterinární péče. Jsou zde uvedeny konkrétní příklady pochybení i toho, jak se městský útulek ve spolupráci s městskou policií zbavuje své zodpovědnosti. Jsou zde vyjádřeny rozpaky nad volbou nového smluvního veterináře (MVDr. Novák, Rosnice), který není schopen být k dispozici 24 hodin denně. Stručná odpověď přichází v březnu 2021, kde se mimo jiné praví, že při komplexním šetření KVS nezjistila žádná pochybení v činnosti útulku, ale také, že úřední veterinární lékaři „nemohou kontrolovat vlastní každodenní organizaci a provádění činností v útulku, která plně spadá do kompetence vedení útulku a jeho nadřízené organizace – Technických služeb Hradec Králové“. Poněkud absurdní – tak trochu Hlava XXII v malém českém rybníčku.
V červnu 2022 se nezávisle na sobě setkávají dvě stížnosti na činnost útulku u královehradeckého primátora Alexandra Hrabálka. Útulek se náhle zaplní malými koťátky – v červenci je jich na stránkách útulku 25, rekord za posledních několik měsíců, možná let. (Jen pro zajímavost: leden 2022 – na webu jsou 3 kočky, únor – 0 koček, březen – 0 koček, duben – 1 kočka, květen – 0 koček, červen – koncem měsíce 2 kočky, červenec – 25.) Hradečáci hromadně podepisují petici požadující revizi a zkvalitnění služeb městského útulku a Městské policie v Hradci Králové a sdílejí své negativní zkušenosti. Děkujeme zapojené veřejnosti i médiím. Rozhořčení je tak masivní, že ho v tuto chvíli lze těžko rozptýlit alibistickým mlžením.
Nejvyšší čas na změnu.
Mutare mutandis.
Amen.
Zapsala Lydie Zabavská dne 15. 8. 2022
Komentáře